Fakarava - žraločí supermarket
napsal Tomáš Kotouč pro časopis Buddy
Buďme k sobě upřímní. Naše krásná planeta není v nejlepší kondici. Tím hlavním důvodem je přemnožení Homo sapiens. Udržitelný počet jedinců je miliarda, ale ten aktuálně 7x překračujeme. Uživíme se zuby nehty proléváním půdy neobnovitelnými fosfátovými hnojivy a také například drancováním moří. Tím pádem my, co jsme měli štěstí a narodili se v Evropě, zatím nemáme hlad, ale pokud jsme potápěči a milovníci podmořského života a chceme vidět bohaté nepoškozené ekosystémy, musíme daleko a musíme hodně zaplatit. Jednou takovou mořskou oázou je atol Fakarava ve Francouzské Polynésii. Stačí strávit 3 dny v letadle, zaplatit za potápěčský zájezd 150 tisíc korun a ocitnete se ve světě dokonalé iluze, kde globální oteplování neexistuje, dokonalé pláže jsou téměř liduprázdné, polynésanky nejsou zase tak krásné, abyste opustili manželku a moře je panensky bohaté. Jak je to možné? Polynéské atoly nikdy nebyly příliš obydlené kvůli nedostatku pitné vody, žraloci byli pro Polynésany vždy nedotknutelným božstvem, místní vody byly vždy daleko odkudkoliv a do francouzského výsostného území se žádná asijská pytlácká loď neodváží. V současnosti je Fakarava rezervací a místem světového dědictví UNESCO.
Jako milovník a fotograf žraloků jsem nemohl atol Fakarava opominout a v roce 2014 jsem se zde konečně poprvé zanořil. Již přílet na Tahiti je zážitkem. Přilétáte totiž do Schengenu! Takže zatímco američané, japonci, rusové, stojí dlouhé fronty na pasovku, čech s českým pasem prokráčí kolem nich a míří ven. Jsem na Tahiti. Všechno je příjemné, nebombastické, vkusné, ale šíleně drahé. Nebudu se tu zdržovat, jedna noc v letištním hotelu a ráno hurá na Fakaravu.
Fakarava je ve všech ohledech příjemné překvapení. Ten přeslavný atol, mekka potápění se žraloky, se tváří jako malý zapomenutý kemp kdesi na Hvaru, lidí pomálu, turisté téměř žádní, malé domečky s palmovými střechami a sem tam bufet s pivem, zmrzlinou a grilovanou rybou. Ještě nejsme na místě. Nakládá si nás do člunu šedesátiletý bělovlasý francouz Manihi, majitel resortu Motu Aito Paradise a plujeme s ním dvě hodiny lagunou do jižní části atolu. Resort sám je prostě úchvatný. Tvoří jej 8 bungalovů a maximální ubyovací kapacita je 18 lidí. A jiný pořádný resort na jihu Fakarava není. Věřím, že nyní již začínáte chápat, že potápění na Fakarava není masovka, žádná hogo fogo vyvoněná potápěčská továrna, vlastně to nechápu, je tu klid a nepochopitelná pohoda. A to vše opravdu v oblasti jižního passu Fakarava.
To jsem vlastně ještě nezmínil. Na Fakaravě se nacházejí dva průplavy mezi lagunou a volným mořem. Říká se jim prostě severní a jižní pass. Protože atol je obrovský, oba passy jsou od sebe cca 3h plavby rychlým člunem. Organizace perfektního potápěčského výletu je tak jasná. Nejprve 4 dny potápění a tím pádem i ubytování na jižním passu, poté přesun a 3 dny na severu.
Začínáme na jihu. Náš guide je pochopitelně francouz a jmenuje se Guillaume. Je to vůbec francouz? Nechce vidět certifikace, neřeší hloubky, neřeší nic, pouze chce, abychom byli spokojení a viděli toho co nejvíc. Pod vodou mi dává naprostou svobodu, což znamená, že se vlastně potápím úplně sám. První ponor a tzv. slacktime mezi odlivem a přílivem, těsně před začátkem přílivu. Žraloci šedí útesoví se už těší na příliv a shromažďují se v ústí kanálu. Situace v ústí se těžko popisuje. Vlastně se i těžko chápe. Ústí je prostě přecpané žraloky. Jsou jich tu stovky. A žádné krmení, je to 100% přirozená situace. Po ponoru mi Guillaume říká, že se pokusili žraloky šedé v jižním passu spočítat a dostali se zhruba k číslu 650. Tož si to představte. 650 nádherných žraloků šedých v jednom menším průlivu. Každý den za přílivu, již stovky milionů let až podnes. Je těžké odpoutat oči od žraloků, ale když se vám to podaří, stojí to také za to. Korálové porosty v ústí jsou superzdravé a nádherně členité. Nikde ani jediná zlomená korálová větvička. Ale spatřit je, znamená prodrat se hejny útesových ryb, která jsou enormní. Dominují očaři obecní, kteří jsou zde nádherně červení. Následují chňapalové pruhovaní, vysokohřbetí, parmice, různé druhy bodloků, dva druhy barakud a nezbytní kranasové velkoocí. Kromě žraloků a potápěčů rozrážejí hejna kanicové a napoleoni.
Na druhý ponor se vydáváme do jižního passu v čase vrcholícího přílivového proudu. V ústí je již žraloků minimálně. Všichni se nastěhovali dovnitř do passu a užívají si proud. Ten je sice solidní, ale pro potápěče nikterak dramatický. Příjemná driftová projížďka, ve které se dá i celkem pohodově zastavit. Při cestě kanálem míjíme útesy, které vytvářejí ty správné proudy pro žraloky. Těsně podél útesu se bez znatelného pohybu sunou proti proudu. Jak to safra dělají? Na konci útesu se od něj vzdálí a nechají se proudem snést zase na začátek. Stále dokola a my to sledujeme z bezprostřední blízkosti. Stovky žraloků na podnose. Takto tu budou kroužit šest hodin, než se proud otočí. Včera, dnes i zítra, stovky milionů let. Milují to, nejsou to žádní myslitelé, prostě jim to ke štěstí stačí. Jejich budoucnost už bohužel nezáleží na nich samotných, ale na nás.
Čtyři úchvatné dny potápění v jižním passu utekly jako voda, přesouváme se na sever. Ahoj Manihi, veřím, že se brzy opět uvidíme. Severní pass je v něčem podobný, ale v mnohém jiný, než jižní. Rozhodně stojí zato rozdělit potápěčskou dovolenou na Fakarava mezi obě lokality. Stejný je v tom, že je zde zhruba stejné množství žraloků, ale díky tomu, že je výrazně širší a větší, tak koncentrace žraloků není taková jako na jihu. Tím pádem máte optický pocit, že je zde žraloků méně. Jsou zde opět obrovská hejna ryb. Nicméně nedominují očaři. Zde jsou to jednoznačně bodloci. Před nástupem do passu pravidelně potkáváme velké hejno žlutých parmic, nad kterým krouží žraloci… málo jich není, desítky, možná jich je sto. Jednou zde potkáváme i mantu a to menší druh alfredi. Kanál nás vsakuje a my letíme opět nad nádhernou korálovou krajinou. Již ne za Guillaumem, ten zůstal na jihu, ale mladou sympatickou blonďatou francouzkou Fanny. Ach :-). Fanny pojednou brzdí let a zanořuje se do příčného kaňonu, který kolmo severní kanál protíná. Říká se mu Alibaba a je to nádherné místo plné ryb, které se zde schovávají před proudem. Tisíce očařů, chňapalů, kaniců, parmic, klasika která se neomrzí.
Večer sedíme na terase hospůdky Vekeveke, popíjíme tahitské pivo, slunce zapadá do divokého jižního Pacifiku ,pod terasou se prohánějí žraloci černoploutví a rozvážně plují velcí žraloci rezaví. Víme, že jsme v ráji jakých mnoho není. Děkujeme osudu, že nám umožnil jej poznat a těšíme se, až si pro nás zase ráno přijede Fanny se svým pick-upem. Zítra asi uvidíme stejné ryby a stejné žraloky jako dnes, jako včera. Ale máme to rádi, asi nejsme žádní myslitelé, prostě nám to ke štěstí stačí :-).
