Tethys - potápění v pohodě - Galapágy za časů corony

Tethys - zajímavosti a články


 

 Galapágy za časů corony


./gal/_obr_k_clankum/r2021galapagos1.jpg




napsal Tomáš Kotouč

Moje zamilovaná nejen potápěčská destinace se stala prvním realizovaným zájezdem v coronavirových časech. Předpokládám, že vás zajímají technikálie vyplývající z cestování v pandemickém období i jak to vypadá pod galapážskou hladinou poté, co se zde půl roku nikdo nepotápěl. A nakonec i to, jak se se situací vyrovnávají obyvatelé samotných ostrovů, pro které tvoří turismus 90% jejich příjmů. Jdeme na to.

Do Ekvádoru jsme letěli jako již tradičně s KLM. Přímý let Amsterdam – Quito umožňuje vyhnout se složitému imigračnímu procesu v USA a já osobně mám prostě tuto společnost rád. Obsazenost všech letů po celém světě zaznamenává dramatické propady a náš let nebyl vyjímkou. Letecké společnosti to řeší rušením letů a snaží se tím dosahovat ekonomicky únosné obsazenosti letadel. Toto se nevyhnulo ani nám, jak při cestě do Ekvádoru tak i zpět. Naše plány to naštěstí nijak neovlivnilo, pouze jsme se zdrželi o den déle v Quitu jak cestou na Galapágy, tak cestou zpět. Do Ekvádoru stačí 10 dnů starý negativní PCR test, ale pozor, na Galapágy starý pouze 4 dny. I ten 4-denní lze samozřejmě zařídit v ČR, např. přímo na letišti zde: https://www.ghcgenetics.cz/covid/ . Pokud to nestihnete, není problém, v Quitu mám dobrou osobní zkušenost s touto laboratoří, výsledky jsme měli do 24h: http://www.ecua-american.com/sars-cov2covid-19/ . Testy mějte vytištěné, nestačí mít je v mobilu. Na letiši v Quitu i na Galapágách na ně dostanete razítko. Logická otázka. Co když budu mít pozitivní test? V tom případě máte smůlu. Ale abyste alespoň nepřišli o peníze za drahý zájezd, lze se pro tuto situaci pojistit např. produktem STORNO PLUS u Evropské pojišťovny: https://www.ervpojistovna.cz/ . Poslední věc, při vstupu na Galapágy byste měli mít dokument, tzv. Salvoconducto, což je potvrzení operátora nebo hotelu, že máte na Galapágách zarezervovaný servis. Salvoconducto jsem pro celou skupinu měl, ale při vstupu na Galapágy to nikdo vidět nechtěl.

Opatření pro Ekvádor i Galapágy se neliší. Ve městech na ulici s rouškou, tím spíše v budovách. Vše otevřeno, ale všude na každém kroku dezinfekce a roušky všichni poctivě dodržují. Mohli bychom se od Ekvádorců učit. Jejich každodenní počty nově pozitivních jsou stabilní kolem 2000 denně, což je skvělá a udržitelná situace v zemi, která má téměř 2x tolik obyvatel co ČR. Žádný systém brzda / plyn, ale všichni v rouškách a všude dezinfekce. Evidentně to funguje a umožňuje téměř normální život. Hranice Ekvádoru se pro turismus otevřely v červnu a Galapágy v srpnu 2020. Na covid statistiku to nemělo žádný vliv.

POTÁPĚNÍ

Potápění bylo fantastické! Ten pocit, že lezete zase do zodiaku po sedmi měsících a zrovna v průlivu mezi Baltrou a North Seymour je nepopsatelný. Jsem dojatý, není to sen, je to pravda. V ruce třímám nový housing s novým obrovským portem od Zenu, nad hlavou plachtí fregatky, kolem člunu krouží lachtan, masks on, three, two, one…

První dva ponory v oblasti North Seymour a Mosquera. Naprosto mimořádné a přitom vlastně check-divy. Vysoce nadprůměrná viditelnost pro tyto lokality a plno života. Čistící se kladivouni na písčině v hloubce 15 metrů. Žraloci lagunoví. Letka třiceti mant malých přímo nad hlavou. Velké pacifické siby široké, u dna krmící se hejno sib Steindachnerových. Nekonečná hejna barakud, tuňáků, chňapalů, creolfish či pacifických chrochtalů.

Přesouváme se na Wolf. Potápění na Wolfu hodnotím jako standardní, čili naprosto famózní, ani lepší ani horší než obvykle. Možná o trochu méně kladivounů, ale opravdu hodně žraloků galapážských, tuňáci žlutoploutví, siby široké, murény Doveovy za každým balvanem, hodně karet obrovských a občas i žralok černocípý.

Ale přichází vrchol, Mekka potápění s velkými zvířaty, potápěčský sen, ostrov Darwin a hlavně jeho skalní oblouk, neuvěřitelná Pravčická brána stojící na mořské hladině. Kdo si to vymyslel a kdo postavil? Takový pomník nejlepší lokalitě světa? Darwin je slavný nejvíce obrovskými velrybími žraloky. Kdo znáte velrybáky z Indonésie, Malediv, Filipín, Mosambiku nebo Mexika, tak nevíte, co je to velrybák. Samice od Darwina jsou 2-3 krát tak dlouhé a váží 5x tolik. Říkáme jim s Irčou autobusy. A opravdu, Darwin má i svoji autobusovou zastávku. Je to velký plochý skalní balkon v hloubce 18 metrů. Zde se můžete posadit, štípnout si lístek v tlamě murény a čekat. Tentokrát jsme nikdy nečekali déle než 3 minuty. Místní MHD zřejmě nasadila mimořádné spoje. Chceme si užívat i kladivouny, kteří jsou úplně všude, rádi bychom proplouvali obrovským hejnem kranasů velkookých, co takhle si více všímat delfínů skákavých lovících creolfish… Nejde to. Vždycky to přejede autobus a strhne veškerou pozornost. Pravidla z briefingů berou za své. Velrybák je magnet a potápěči marně vzdorují jeho gravitaci. Každý někam mizí se svým velrybákem, protože Darwin není zastávkou, je terminálem. Velrybáci zde na sebe čekají, vzájemně si uhýbají a občas jen taktak, že do sebe nevrazí. Planeta Darwin. Vydávám se na písčinu mezi obloukem a ostrovem, kde jsem nafotil své nejlepší fotky kladivounů v životě. Doufám ve správný proud, který mají kladivouni rádi. S proudem je to na hraně, ale i tak je tu mnohem více kladivounů než posledně, dokonce rozeznávám v dálce velké hejno, ale vím, že fotka desítek kladivounů zblízka tentokrát nebude. Ale v hloubce 30m nacházím nový fenomén písčiny, který jsem tu ještě neviděl. Obrovské hejno fotogenických parmic mexických. Podobné znám pouze ze severního průlivu Fakarava.

Přeplouváme k ostrovu Fernandina a opravdu se moc těším, ačkoliv jezdím na Galapágy pravidelně od r. 1997, tak na místní lokalitě Cabo Douglas jsem se ještě nepotápěl. Podvodní cíl je jediný, pozorovat leguány mořské, jak se krmí na řasách. Žádné obavy, že žádné neuvidíte, jsou jich tu desítky. Jednoho potkávám i v hloubce 15 metrů, ale nejvíc jich je mezi pěti až deseti metry. Ovšem brzy zjišťuji, že udělat dobrou fotku bude jiná káva. S leguány není problém, většinou se věnují řasám a mě si nevšímají, ale v malé hloubce je silný příboj a celý ponor je nerovný boj s focením ve splašené centrifuze. Vlny zároveň míchají sedimentem a tak s fotografickým výsledkem nejsem úplně spokojen. Zkušenosti pro příště. Ostrov Fernandina tvoří vulkán La Cumbre a je to nejaktivnější sopka Galapág. Na pevninu se nesmí a ví to i mořské želvy, které se tu normálně vyhřívají vylezlé na pláži, nikdy jsem nic podobného neviděl!

Po Cabo Douglas se noříme na lokalitě Punta Roca Vicente. Opět s unikátním cílem, kterým jsou měsíčníci. Zde je víceméně jistotou, že nějakého uvidíte, ale problémem zde bývá viditelnost. Naposled zde byla skvělá, ale nyní o to horší. Horních deset metrů teplé vody je neprůhledné mléko. Pod ním je sice ledový křišťál, ale mléko nepropouští mnoho světla a tak za celý ponor nic nenafotím. Přesto potkávám pět měsíčníků a endemického žraloka Různozubce galapážského.

Poslední lokalitou je tradičně Cousin´s Rock a moc mě to tu baví! Lachtani, želvy, trnuchy, obrovské hejno barakud, siba Steindachnerova a dokonce osamělý kladivoun. Konec potápění, jdeme sušit.

5 DNŮ NA OSTROVĚ SANTA CRUZ

Galapágy za časů corony. Jen blázen by spěchal z Galapág domů. Tak jsem si naplánoval po potápění ještě 10 dnů na ostrovech a dobře jsem udělal.

V normálních časech je Santa Cruz takový Karlův most Galapág. Spousta turistů, plné nábřeží, narvané restaurace, bzučící krámky se suvenýry. V listopadu 2020 tu chcípl pes. Zhruba třetina potápěčských základen i restaurací má zavřeno, ale to ostatní otevřené. Ale je to smutek. Cítím s místními, je evidentní že jsou na hraně a moc jim přeju brzký návrat do normálu. Je zde nová hospoda a jmenuje se Golden Prague! A točí vlastní pivo Golden Prague!!! Dejte si do Googlu Golden Prague Cuenca Ecuador a uvidíte o co jde. Chodím běhat z Puerto Ayora do Bellavisty a zpět, prosívám nohama sněhobílý písek Tortuga Beach, fotím si leguány, pelikány, tereje a želvy sloní, nechávám po sobě poskakovat Darwinovy pěnice. Ne, není to sen! Po letech se vydávám na kole na odlehlou pláž Garrapatero, opravdu jedno z nejkrásnějších míst planety, hlavně za odlivu. Kolo funguje a je docela dobré, tak jedu dál až k Cerro Mesa. Nikdy jsem tu nebyl, jak je to možné? Za celý den potkám jednoho člověka, starou paní, která mi uvaří kafe. Jsou tu báječné stezky na horské kolo. V tůních endemické kachny Ostralky galapážské a podél stezek se pasou divoké želvy sloní. Avatar.

5 DNŮ NA OSTROVĚ ISABELA

Na Isabele se můžete stále ještě cítit jako za starých galapážských časů. Je zde mnoho stezek i pláží kam můžete bez průvodce. Všude spousta zvířat. V malém přístavu kolonie lachtanů, ve vodě loví tučňáci. Na Playa de Amor leguáni mořští větší než jinde. Chodím běhat z vesnice k Muro de la Lágrimas a cestou opět želvy sloní. V mokřadech za vesnicí nádherní plameňáci, pisily, ostralky. Cestou ke kráteru sopky Sierra Negra po mnoha letech opět vidím nádherného svítivě červeného ptáčka Pyrocephalus obscurus. Vegetím, toulám se, fotím pelikány z několika centimetrů, utírám z objektivu flusance leguánů, chodím běhat. Dýchám slaný galapážský vzduch, jím místní čerstvé ryby, večer mi Fiorella v Baru de Beto míchá caipirinhu. Kolo tu mám, mnohem horší než Santa Cruz, nebrzdí, ale rezavý řetěz drží. Snídám na pláži spolu s leguány. A pak letím domů.


./gal/_obr_k_clankum/r2021galapagos2.jpg





./gal/_obr_k_clankum/r2021galapagos3.jpg




 
1653248577
   

 
2002-2013 webmaster@napismi.cz
nahoru
TOPlist