Tethys - potápění v pohodě - Rozhovor Topi Pigula -> Tomáš Kotouč v časopise Travelfocus IV 2012

Tethys - zajímavosti a články


 

 Rozhovor Topi Pigula -> Tomáš Kotouč v časopise Travelfocus IV 2012


./gal/_obr_k_clankum/r2013travelfocus1.jpg




ŽRALOČÍ NEPRAVDY
ptá se Topi Pigula, odpovídá Tomáš Kotouč

Jedl jsi někdy polévku ze žraločích ploutví?

Jasně, že nejedl. Důvod je nasnadě: ubývá jich a mám je raději živé.

Lov žraloků pro jejich ploutve na polévku je plýtváním žraločího masa. Proč se zbytek této paryby také nevyužívá? Jeho maso není chutné?

Dobrá otázka. Za prvé hlavní poptávka je po ploutvích a víc se za ně platí. Zbylé maso už není takový byznys. Za druhé, skladování ploutví je mnohem jednodušší. Prostě se usuší, ať už přímo na rybářských lodích nebo na plážích, či střechách z vlnitého plechu. Maso se musí zamrazit, aby neshnilo. Nicméně některé druhy se loví i na maso. Stačí zajít do jakéhokoliv supermarketu a určitě uvnitř najdete v mrazáku steaky ze žraloka modravého či ostrouna obecného.

Ptám se naprosto záměrně, protože jako potápěč jsi se k těmto parybám dostal na dotek. Proč mají tak negativní pověst? Mohou za to média, žraločí "zubatý design" a Čelisti? Vždyť naprostá většina druhů je neškodná, konekonců největší druh žraloka se dokonce živí planktonem.

Já si myslím, že poslední roky ta pověst už není tak špatná co bývala. Situací, které nás mohou zabít, je nesčetně. Ano, jednou z nich může být i napadení žralokem. Je to extrémně vzácné. Nevyprovokovaných napadení je ročně cca 60 a zabitých lidí asi 5. Přesto jsou na světě místa, kde bych se nešel koupat ani já, potápět ale ano! Je fakt, že asi na tuto otázku nejsem ten pravý. Většina mých přátel jsou potápěči a ti všichni žraloky milují a vyhledávají.

Nevyčítáš novinářům jejich prvoplánovost, nevzdělanost a podporování stereotypu žralok = nebezpečí?

Budeš se divit, ale nevyčítám. Novinář si může psát co chce a čtenář číst co chce. Až bude více čtenářů toužících po kvalitních informacích, bude i víc takových článků. Otázka je, zda by novinář neměl čtenáře trochu vychovávat, ale na to je potřeba se zeptat někoho jiného.

Je onen "strach" ze žraloků doménou nás - lidí euroatlantické kultury, nebo je vlastní i obyvatelům tropických ostrovů, kteří jsou s nimi přece jen v bližším styku.

Je spousta národů, hlavně v Polynésii a Melanésii, které žraloky chrání. Koupání se žraloky bývá součástí oslav. Na ostrově Malaita (Šalamounovy ostrovy) domorodci věří, že žraloci jsou duše jejich předků, uctívají je a chrání. Ano, čím méně televize, tím víc se asi lidé řídí zdravým a hlavně svým rozumem.

Máš pocit, že organizace na ochranu žraloků, jako je například Shark Conservation Society mají nějaký konkrétní dopad?

Ano, opravdu si myslím, že práce podobných organizací má svůj smysl. Kromě obecné osvěty mimo jiné tyto organizace komunikují i s místními vládami či lokálními politiky a zasazují se buď přímo o ochranu žraloků nebo o zřizování tzv. MPA (Marine Protected Area). Někdy neúspěšně, ale někdy úspěšně. Poslední případ, nedávno byla vyhlášena taková oblast se zaměřením na ochranu žraloka velrybího v mém oblíbeném Mosambiku. Dokázala to mezinárodní organizace Marine Megafauna Foundation po 10 letech práce. Nezbývá, než jim hlasitě pogratulovat!

Biolog Josef Pazderka v jednom příspěvku píše: "Na lebce delfínů nalezneme dlouhé zobákovité čelisti, které mají asi 100 zubů. Spodní čelist je delší než horní a delfín ji používá k útokům proti žralokům nebo kytovcům jiného druhu. Proto mají také delfíni zesílené čelní kosti až na tloušťku 4cm. Na žraloky delfíni útočí tak, že sevřou čelisti, které do sebe přesně zapadají. Potom vyvinou co největší rychlost a do protivníka narazí předsunutou spodní čelistí. Protivníka tím často usmrtí." Viděl jsi někdy něco takového? Jak je to vlastně se vztahem delfínů a žraloků.

Neviděl a podle mě nikdy neuvidím. Ten vztah je stejný jako mezi všemi organismy v moři. Naprostá harmonie. Někdy se požíráme, někdy se ignorujeme, někdy spolupracujeme, ale nic z toho nám nepřijde divné a překvapující. Život v moři je pořád na hraně, ale za tu absolutní svobodu to stojí. Myslím, že k fyzickým kontaktům mezi žraloky a delfíny dochází extrémně vzácně. Žraloci na sílu a inteligenci delfínů prostě nemají a delfíni nemají kromě obrany důvod se žraloky zabývat. Ano, ti největší žraloci mohou občas dostat mládě nebo oslabené jedince, ale je to velmi vzácné. Delfíni žijí ve skupinách a jejich kolektivní obrana je i pro největší žraloky nepřekonatelná. Jedinou vyjímkou je kosatka. Ta příležitostně žraloky loví a pokud se tak rozhodne, žralok nemá šanci. I obrovského žraloka bílého překousne najednou jako čokoládu.

http://www.floowie.com/cs/cti/travelfocus-04-2012/#/strana/34/



./gal/_obr_k_clankum/r2013travelfocus2.jpg






 
1534687681
   

 
2002-2013 webmaster@napismi.cz
nahoru
TOPlist