Tethys - potápění v pohodě - Raja Ampat - indonéský drahokam

Tethys - zajímavosti a články


 

 Raja Ampat - indonéský drahokam


./gal/_obr_k_clankum/r2011rajaampat1.jpg

Raja Ampat


napsal Tomáš Kotouč pro časopis Buddy

Nejsem odborníkem na potápění v Indonésii. Znám dobře lokality národního parku Komodo a v září 2010 jsem se konečně dostal do oblasti ostrovů, které se souhrnně nazývají Raja Ampat. Část této oblasti je mořskou přírodní rezervací a okolí ostrova Mansuar je dokonce zónou se zákazem lovu žraloků a mant. Raja Ampat se nachází v pomyslném trojúhelníku nejvyšší mořské biodiverzity této planety, rozkládajícím se mezi Západní Papuou, severním Sulawesi a filipínským ostrovem Mindanao. V této oblasti opravdu žije nejvíc druhů ryb, bezobratlých i korálů na světě!  Zároveň je to typická oblast třetího světa, kde je ochrana přírody v plenkách, kde moře je masově považováno za bezednou spižírnu určenou k rabování, kde se ryby doposud loví dynamitem. Vždy, když se potápím v Indonésii, tak si říkám, je to tu nádherné, ale jaké to muselo být před 30 lety.

V 90. letech byla poptávka po žraločích ploutvích v plném proudu a žraloci byli v Indonésii již téměř vyhubeni. Rybáři z tradičního rybářského přístavu Makassar na jižním Sulawesi si lámali hlavu co dál, když se k nim dostala zpráva o vzdálené žraločí spižírně Raja Ampat. Pět let jezdily všechny lodě ze Sulawesi vraždit žraloky do posledního klenotu Indonésie a vracely se naplněné ploutvemi ze žraloků stříbrocípých, šedých útesových a černoploutvých. Poté se i zde populace těchto druhů dostaly na pokraj vyhubení a dlouhá cesta ztratila smysl. Stejný osud se odehrál v celé Indonésii, Papui Nové Guinei, Filipínách, Madagaskaru, východní Africe, částečně Maledivách, souostroví Chagos, Indii, Barmě, Thajsku, Malajsii a dalších oblastech tropického Indo-Pacifiku. Tropičtí útesoví žraloci zůstali na Palau, v Polynésii a Austrálii, kde jsou důsledně chráněni. Ale nejcennější moře této planety, korálový trojúhelník, dostalo těžký zásah.

Tyto informace jsem měl samozřejmě již před odjezdem a tak jsem se těšil na nové druhy ryb, manty, úchvatné makro a nepoškozené útesy. Se žraloky jsem nepočítal, ale tajně doufal. Po pětadvaceti ponorech na Raja Ampat cítím novou naději. Viděl jsem skutečně korálové moře, jaké není možná nikde jinde, viděl útesy s tvrdými i měkkými korály enormních rozměrů, fotografoval živočichy, kteří se nevyskytují v žádných atlasech a viděl i žraloky. Pozorovali jsme celkem 8 druhů, 3 takzvané „chodící žralůčky“, máčku korálovou, wobegonga indonéského a nakonec pravé útesáky, šedého, bělocípého a černoplouvého. Útesáci samozřejmě ve zlomkovém množství oproti 80. létům, ale jsou tu! Pokud se naplní status Mansuarské oblasti a žraloci se nebudou lovit, je stále šance, že moje děti budou jezdit na Raja Ampat za komplexním ekosystémem a desítkami šediváků ladně visícími v silných proudech, které milují. A ještě jedno upozornění si dovolím vyslovit. Je nezpochybnitelné, že potápění má na korálová moře negativní vliv. Mnohem větší, než na lokality v Atlantiku, či východním Pacifiku, kde dno tvoří převážně skála, či trávy a korálové porosty jsou minimální. Korálové moře je křehké. Je na nás, potápěčských průvodcích, abychom uhlídali, že potápění v korálových mořích bude provozováno ohleduplným způsobem.

VYPLOUVÁME

Let za potápěním na Raja Ampat je úmorný. Celý den, krátká noc v Jakartě a zase celý den. Konečně přístáváme v přístavu Sorong a dotýkáme se nohama Západní Papui, která byla dříve známá pod názvem Irian Jaya. Od roku 1969 je součástí Indonésie. Letiště je pouze dřevěná bouda, ale všechno jde, možná právě proto, jako na drátkách, divemasteři z lodi Raja Ampat Explorer už na nás čekají, žádná taška se nezatoulala, a hodinu po přistání už vyplouváme! Dnes nás čeká pouze checking dive na dohled Sorongu, ale zítra se již budeme potápět v oblasti malých ostrůvků pod souhrnným jménem Fam.

Fam

Ostrůvky Fam se nacházejí v jihozápadní části Raja Ampat. Náš první den potápění na Raja Ampat. Ráno je prostě skvělé. Všude kolem malé zelené ostrůvky, které mi silně připomínají Palau, hladina připomíná rybník, což vzápětí popírá průzračná tyrkysová voda korálového moře. Ve vzduchu krouží fregatky, terejové, pelikáni a orlovci říční. Nikde žádná jiná loď, ani potápěčská, ani rybářská. A tak to bude celých devět dní na Raja Ampat. Zcela evidentně přes obrovský potápěčský věhlas oblasti, je to odevšad příliš daleko, letenky jsou drahé a tak se kromě naší lodi snad žádná jiná v celém souostroví v našem týdnu nevyskytuje. Lokality Fam jsou velmi dobré na rozpotápění, žádné proudy, ale také žádní žraloci, ne taková hejna ryb, jaká bych očekával, makro nadprůměrné, ale více se rozepisovat nebudu, protože to hlavní teprve přijde.

Pulau Wayag

Tato oblast se nachází na severní hranici souostroví. Ostrůvky jsou snad ještě fotogeničtější než na Palau. Úchvatné vápencové homole pokryté sytou zelení. Kotvíme v kýčovité zátoce, opět samozřejmě sami a rozhodujeme se pauzu mezi ponory vyplnit výstupem na ostrov. Nechce se nám zůstat pouze na pláži a šplháme vzhůru. Není to vůbec snadné, zerodovaný vápenec tvoří velmi ostré hrany, a výlet je spíš lezením, než procházkou. Naštěstí je skála porostlá stromy, které pomáhají při šplhání. Výhled z vrcholu ale stojí za to. Zelené homole se táhnou po celém obzoru, ranní slunce saturuje moře neskutečnými barvami a samozřejmě, kromě naší, žádná další loď.

Potápění na Pulau Wayag je rovněž spíš o makru, ale oproti oblasti Fam, jsou zde lokality již výrazně komplexnější se spoustou ryb a žraloky wobegongy. Wobegong indonéský je žralok, který se vyskytuje téměř exkluzivně pouze kolem ostrova Papua New Guinea a setkal jsem se s ním již při potápění kolem Port Moresby v roce 2008. Z literatury jsem byl varován, že je to žralok velmi nevyzpytatelný, prchlivý, není radno se k němu přibližovat na dotek a nezanedbatelné množství potápěčů bylo již wobegongem pokousáno. Ne že by takové kousnutí bylo smrtelně nebezpečné, ale bolestivé a krvavé určitě ano. Proto jsem šokován, když potkávám prvního wobegonga na Raja Ampat, u něj drobnou thajskou divemasterku Ting a vidím jak dvoumetrovému žralokovi nadzvedává ocas a cosi studuje na jeho břiše. A wobegong se tváří, že o tom vůbec neví a nehne ani brvou. Ting, co jsi s tím žralokem prováděla? No, zjišťuji zda se jedná o samce, či samici. Ahááá. Od té chvíle poučen Ting fotím wobegongy rybím okem ze vzdálenosti jednoho centimetru od jejich široké tlamy a oni mě vždy naprosto ignorují. Takže jestli chcete někdo napsat novou knihu o žralocích, hlásím, že wobegong je mírné neškodné telátko. Wobegong byl jediným druhem žraloka, kterého jsme na Pulau Wayag viděli, ale jinak úžasné potápko. Jako druhý highlight bych vyzdvihnul přítomnost ploskozubců vysokočelých, což je největší druh papouščí ryby, celý zelený s vysokým hrbem na hlavě a vůči potápěčům vždy poměrně ostražitý.

Waigeo a Gam

Waigeo je největší ostrov souostroví a Gam je jeho blízký menší brácha. Oba jsou pokryté neporušeným primárním pralesem, kde se vyskytují rajky a kasuáři. Velkou část ostrovů tvoří rezervace a nesmí se tu kácet. Co se týče moře, ano, žraloci zde byli před dvaceti lety zdecimováni, ale jinak tato oblast poskytuje skutečný world class diving. Začnu lokalitou Black Rock. Asi nejúchvatnější měkké korály, které jsem v životě viděl. Jsou až 3 metry vysoké a pokrývají obrovské plochy. V proudech se vlní jak obilí na poli a hrají všemi barvami. Nad nimi krouží nekonečná hejna chrochtalů, očařů, chňapalů, bodloků, netopýrníků, kranasů, ale občas i makrel a tuňáků. V úkrytech lze nalézt různé druhy krevet a objevuji dokonce úchvatného nudibranche z čeledi Nembrotha. Jsou tu i wobegongové, ale ostatní žraloci ne. Ani bělocípáci. Před dvaceti lety jich zde musely být stovky!

Další lokalitou je Eagle Rock 1 a 2. Divemaster Gusti mi vypráví, jak zde před pěti lety našel při ponoru na dně zohavená těla žraloků bez uřezaných ploutví. Proto mě vůbec nepřekvapuje, že zde žádného nevidíme. Ale wobegongů je zde hodně a konečně potkáváme první druh tzv. chodících žraloků, v tomto případě žralůčka indonéského a také nádhernou máčku korálovou. Množstvím ryb si Eagle Rock nezadá s Black Rockem, ale nejsou tu tak nádherné porosty měkkého korálu jako tam.

Vplouváme do zátoky ostrova Waigeo, kde se nachází perlová farma. Chci si udělat podvodní fotky zařízení, na kterých se perlorodky pěstují, ale dozvídám se, že to není možné. Chápu, banka mě taky nepustí do svého sejfu. Tak jdeme alespoň na břeh, kde nám ředitel farmy vysvětluje všechny detaily perlového byznysu. Jsem šokován, jak je vysoce kvalitní perla drahá, vzpomínám na Komodo, kde nekvalitní, zřejmě vyřazené perly stály pár šupů. Pozorujeme proces vyndání perly ze škeble, která nesmí být přitom poškozena a pokud je kvalitní, vrací se opět do vody na další cyklus. Zároveň majitel informuje, že přímo před farmou bývají skvělé noční ponory, sám se vášnivě potápí. Gusti také říká, že se v zátoce vyskytují krokodýlové mořští, ale prý ne přímo zde, ale zhruba o 2km dál do vnitrozemí. Opravdu uklidňující informace!

Nočňák u farmy ale stál opravdu za to. Asi nejlepší makro ponor v mém životě, připomínám, že na Lembeh Strait jsem ještě nezavítal. Jen namátkou pár místních obyvatel: krevety Stenopus hispidus, rozedranci, odranci Synanceia verrucosa i horrida, žralůček okatý, nepřeberné množství plžů i mlžů a za vrchol považuji obřího kruhovitého nudibranche o průměru těla 40cm Asteronotus cespitosus.

Oblast kolem ostrova Mansuar

Na poslední 3 dny se přesouváme do této oblasti, která je známá lokalitami, kde žije nejvíc druhů ryb na světě, zbylo zde pár útesových žraloků a jsou zde i čistící stanice mant. Až na manty, viděli jsme pouze jednu, se vše naplnilo do puntíku a mansuarská oblast musí uspokojit i nejnáročnějšího potápěče. Vyzdvihnul bych 3 nejlepší lokality v čele s Blue Magic a dále Cape Kri a Crossover. Z těch tří, pouze na Blue Magic nejsou útesoví žraloci, ale přesto ji považuji za nejlepší. Množství ryb je enormní. Ryby doslova vytlačují vodu. Potápěč se prodírá masou ryb. Barracudy, různé druhy kranasů, bodloci, tuňáci, makrely, ostenci, tvoří neuvěřitelnou rybí polívku. Jsou zde i wobegongové a zde jsme spatřili i mantu. Znám asi jedinou podobnou korálovou lokalitu takto bohatou na ryby a tou je Carl´s Ultimate na atolu Eastern Fields. Cape Kri je naopak nejlepší na žraloky. Jsou zde velmi silné proudy a proto to zde šediváci milují. Hákujeme se s Irčou na proudové hraně a pozorujeme cvrkot ve volné vodě. Na reefu rejdí opravdu hodně bělocípáků a v hlavním proudu visí, tak jak to umí jen oni, žraloci šedí útesoví. Wow! Tady je to skoro jak na Palau. Není to tak, že občas projede jeden šedivák, v proudu skutečně visí pohromadě poctivá skupinka několika žraloků. Nádhera a dojetí. To jsou tedy poslední rytíři a možná zachránci populace, kteří přežili běsnění devadesátých let. Ano, při dobré ochraně zde bude možné potápět se za dvacet let s padesáti žraloky najednou. Lokalita je pro šediváky naprosto dokonalá. Opouštíme proudovou hranu a proud nás nese do závětrné korálové zahrádky, kde pro změnu krouží skupina žraloků černoploutvých. Ano, takto mají tyto druhy lokality rozdělené. Šediváci v hlavním proudu a blacktipové v korálových mělčinách. Žijí vedle sebe a nelezou si do zelí. Na lokalitě Crossover je opět pár šediváků, ne tolik jako na Cape Kri a enormní množství wobegongů. Leží snad pod každým korálem.

Tolik k potápění na Raja Ampat. Byl jsem opravdu uchvácen diverzitou života pod hladinou, dojat přítomností útesáků a překvapen odlehlostí a nepřítomností jiných potápěčů. Raja Ampat je v současnosti stále privátní potápěčský ráj. Budu se ještě potápět za dvacet let? Nevím, doufám, a pokud ano, určitě se vypravím na Raja Ampat, pohlédnout do budoucnosti planety země, která mi bude nezpochybnitelně nastíněna množstvím útesáků kolem ostrova Mansuar.

KOROWAI

Na Západní Papuu jsme se nepřijeli pouze potápět. Celý rok jsme plánovali navštívit vnitrozemské papuánské kmeny, z nichž některé, stále žijí v době kamenné, nepoužívají kov ani oděv. Přes veškeré plánování jako obvykle rozhodla náhoda a štěstí a během třítýdenního snažení, plavení po řekách, pěšího putování junglí bahnem a v nesnesitelném vedru, jsme byli odměněni osmi dny strávenými ve společnosti Korowajů. Káceli jsme s nimi ságové palmy, jedli ságové červy, odstraňovali z nohou pijavice a trny, spali v jejich stromových domech. Zažili výbuchy vzteku v jejich tajemných nevyzpytatelných osobnostech, kdy se pokoušeli pozabíjet mezi sebou a třásli si pravicí s lidmi, kteří jiné lidi jedí. Zároveň jsme cítili harmonii prostředí, jaké snad jinde už neexistuje. Viděli jsme přírodu pravěku, padesát metrů vysoké stromy, divoké řeky, oblohu pokrytou hejny obřích kaloňů. Přes veškeré nepohodlí a strasti jsme byli šťastní a do smrti nezapomeneme.

I tento svět v nejbližších letech projde obrovskou proměnou. Přijdou lidé, kteří Korowajům vysvětlí, že je lepší přestěhovat se do vesnic a pracovat na polích velkofarmářů. Že největší blaho je stát se otrokem a vydělávat na jednu coca-colu týdně, která je přece tak sladká. Korowajové na to skočí a opustí svůj les. Ten bude volný pro neomezené kácení a nejbohatší z nás si vybaví své obýváky nábytkem z nejkvalitnějšího tropického dřeva. Les nebude, ale to je dobře. Pod zemí Papui se skrývá obrovské nerostné bohatství, hlavně zlato a měď. Určitě se najde i něco dalšího. Z tohoto bohatství, ze kterého žádný Korowaj nikdy neuvidí nic se vyrobí miliardy počítačů díky kterým budeme moci na Faceboocích bojovat za ochranu přírody a přírodních národů. Přestávám tomu všemu rozumět.

Západní Papuu ovládá Indonésie. Zmocnila se Papui v roce 1969 dohodou s americkou společností, která tam již tou dobou těžila zlato. V největším zlatém dole světa. Tato společnost dokázala připojení k Indonésii protlačit v OSN. Papuánci se bouří a sní o vlastním státě. Indonéská armáda pravidelně pořádá pogromy v oblastech nepokojů, dokonce bombardováním z letadel.


./gal/_obr_k_clankum/r2011rajaampat2.jpg

Obrovský Asteronotus cespitosus



./gal/_obr_k_clankum/r2011rajaampat3.jpg

Chrochtalové Plectorhinchus polytaenia


 
1508541687
   

 
2002-2013 webmaster@napismi.cz
nahoru
TOPlist