Tethys - potápění v pohodě - Nejlepší ponory se žraloky mého života

Tethys - zajímavosti a články


 

 Nejlepší ponory se žraloky mého života


./gal/_obr_k_clankum/r2010bestdives1.jpg

Žralok ostrozubý - duben 2010 - Malpelo - Bajo del Monstruo


napsal Tomáš Kotouč pro časopis BUDDY

Moje nejlepší ponory se žraloky v životě se odehrály ve vodách kolem kolumbijského ostrova Malpelo. Není to náhoda. Malpelo je již od roku 1990 přísně chráněno a tato ochrana na papíře je v posledních letech podpořena i vojenskou posádkou sídlící na ostrově, která má k dispozici rychlý člun pro případnou konfrontaci s narušiteli rybího klidu. Pouze vojsko a zbraně mohou ochránit poslední žijící žraloky před asijskou nesmyslnou poptávkou po žraločích ploutvích.

V současnosti je Malpelo rájem pro čtyři významné žraločí druhy. V určitém období se zde vyskytuje patrně největší množství kladivounů bronzových na světě. Co se týče žraloků galapážských, největší populace se dříve nacházela u galapážského ostrova Wolf, bohužel díky pytláckým nájezdům utrpěla značné škody a tak i těchto žraloků nyní najdete nejvíc na Malpelu. Dalším druhem je žralok hedvábný. Mnozí z nás s nimi mají zkušenost z Jardines de la Reina, kde díky krmení připlouvá k potápěčským lodím 20-30 jedinců. Na Malpelu, jako na jediném známém místě na světě, probíhá nepravidelná letní migrace samic tohoto druhu a lze najednou bez jakéhokoliv krmení pozorovat několik set až tisíc jedinců. Tento unikátní jev je velmi dobře zachycen v dokumentu BBC „Blue planet“. Posledním a nejvíc unikátním druhem je žralok ostrozubý. Ne že by místní populace byla bůhvíjak početná, ale Malpelo je jediné známé místo na světě, kde potápěči vůbec tohoto žraloka občas potkávají.

Z dalších druhů lze na Malpelu potkat žraloky velrybí, černocípé a bělocípé útesové.

Z úvodních řádků již pomalu vyplývá, jak asi mohly vypadat mé životní ponory. Jeden se odehrál loni v červenci a druhý letos v dubnu. S veškerou pokorou děkuji osudu a náhodě, že mi dopřáli prožít něco, o čem jsem téměř přesvědčen, že se již nebude nikdy opakovat.

MALPELO - ČERVENEC 2009 - ŽRALOCI HEDVÁBNÍ

Naloďuji se již počtvrté na loď Inula, patřící mému příteli, mořskému vlku Arvidovi. Nemám kupodivu úplně dobrou náladu. Tento fakt vyplývá z informací Arvida, že poslední dvě safari na Malpelo byly velmi úspěšné, jak co se týče kladivounů, tak hlavně migrací žraloků hedvábných, která se zde objevila znovu po mnoha letech a v takovém množství žraloků vůbec poprvé. Arvid zároveň neúprosně chladí optimismus, že je téměř nemožné, aby tato migrace trvala měsíc a půl a že máme prostě smůlu. Nu což, nebude to poprvé, kdy si se mnou Malpelo takto pohraje. Již několikrát mi zde unikl pověstný baitball, obrovské hejno malých ryb, atakované žraloky, delfíny a tuňáky. Vždy čtu Arvidovy maily, jak se hned následující trip po tom našem tento úkaz podařil. Jen já mám stále smůlu. Vyplouváme a mé touhy se soustředí na kladivouny a „silkáče“ pouštím z hlavy.

Jsme na Malpelu a mydlíme tradiční zkušební ponor na lokalitě Lapared del Naufrago. Jako obvykle si na tento ponor neberu foťák, nasávám informace oblíbeného místa a odhaduji, jaké to letos asi bude. Nikdy jsem zde neviděl víc než dvacet kladivounů, ale ti jsou nyní všude. Odhadem dvě stě kladívek na zkušebním ponoru! Kam půjdeme teď, ptám se Arvida? No přece na La Gringu, musíme zkusit, jestli tam „silkies“ přece jen nepočkali. Ach jo, La Gringa není úplně moje oblíbená lokalita, ne že by tam bylo málo života, ale na žraloky jsou zde přece jen lepší místa. Už si to maluji, žádní silkáči, tak si aspoň zafotím s hejnem kranasů velkookých a nechám se olíbat drzími kanici „leatherbass“. Náš zodiak připlouvá na Gringu a vše je jinak. Již z člunu vidíme, že silkies jsou tu. Těsně pod hladinou se vlní jejich hřbety, na slunci tak nádherně sametově hnědé, což dalo tomuto druhu jeho české i anglické jméno. Co znamená latinské „falciformis“ netuším. Chvějeme se vzrušením a skáčeme do vody. To co v zápětí spatříme, překoná nejen očekávání, ale i nejbujnější potápěčské sny. Toto potápění nebude splněný sen, takový sen jsem nikdy neměl a nemohl mít! Nejen, že žraloci jsou úplně všude, ale nikam neodplouvají a rovněž vůbec nereagují na přítomnost potápěčů. Nekonečné hejno pomalu, jakoby v transu, krouží kolem skály La Gringa. Vypadají opravdu jako zfetovaní. Co se to s nimi děje? Stavím se hejnu do cesty. Těsně přede mnou se rozdělí a za mnou zase uzavře. Měl bych fotit! Napadně mě najednou. Pod tlakem zážitku jsem na všechno zapomněl. A nejsem sám. Je nás ve vodě deset, rozděleni do buddy týmů, ale nic neplatí. Potápěči upadají do stejného hejnového transu jako žraloci. Vidím, jak kolegové odplouvají do různých stran se svými hejny, každý chce být sám, se svými žraloky. Po hodině se vynořuji a s Arvidem sbíráme potápěče v okruhu několika set metrů. Arvid se naoko mračí – takhle by to děcka příště nešlo :-). Vyprávíme si co jsme zažili. Ale nějak nenacházíme slova. Popíjíme pivko, hledíme před sebe, ale nic nevidíme. Před očima máme jen žraloky. Chceme okamžitě zpět!

Další dny se zdá, že se děje nemožné. Migrace je zřejmě ve svém úplném vrcholu a žraloků ještě přibývá. Ve finále jsou kolem dokola celého Malpela, vídáme je úplně na všech lokalitách. Po ponoru nejsme schopni žraloky opustit. Po naložení výstroje na zodiak znovu skáčeme do vody pouze se šnorchly a jen tak ležíme na hladině nad kroužícími žraloky. Představte si vánoční prodej kaprů a káď plnou ryb. To mě napadá v leže na hladině nad silkáči. Odhadujeme, že v těsné blízkosti Malpela se nyní musí nacházet kolem deseti tisíc žraloků hedvábných!

Pravděpodobný vrchol zažíváme na lokalitě David, kam si jdeme od žraloků hedvábných „odpočinout“ a chceme si užít pořádná hejna kladivounů. Klesáme na písečné dno do hloubky 38 metrů a čekáme na kladivouny. Ti opravdu připlouvají. Je neuvěřitelná viditelnost, takže téměř z čtyřiceti metrů vidíme odlesky hladiny. Zároveň s kladivouny připlouvají až metr a půl dlouzí draví chňapalové Lutjanus aratus a u hladiny se objevují žraloci hedvábní. Loučí se s námi divadlo Malpelo v jeho nejsilnější herecké sestavě!

MALPELO - DUBEN 2010 - ŽRALOK OSTROZUBÝ

Na rozdíl od loňského Malpela, letos jsme vyráželi s jasným, leč velmi nejistým cílem. Tím je žralok ostrozubý. Podle dlouholetých statistik je nejvíc pozorování první týden v dubnu, hlavní sezona je leden – duben. Problém je, že v roce 2010 všechny pokusy zatím ztroskotaly.

Žralok ostrozubý je příbuzným známějšího žraloka písečného, stavbou těla i velikostí je mu velmi podobný. Dorůstá maximální délky 410cm, takže dospělý jedinec je opravdu obrovský žralok. Zdržuje se obvykle v hloubkách 140-180m a to je hlavní důvod, proč je tento druh potápěčům téměř neznámý. V červené knize IUCN je uváděn jako „zranitelný“ druh. Mapa výskytu uvádí tyto další destinace: východní Japonsko, severozápadní Austrálie, Nový Zéland, severní Yucatán, Biskajský záliv, severozápadní Afrika, jižní Madagascar a dokonce okolí Sicílie a Jaderské moře. Nicméně jsem poctivě progoogloval web a veškeré dostupné fotky ostrozubáka pocházejí pouze z Malpela.

Jsme na Malpelu a užíváme si nadprůměrná množství kladivounů na lokalitě Altair de Virginia. Arvid se nepotápí, protože má virózu a neprofoukne uši. No a bez Arvida se k ostrozubákovi nedostanem. Musí se za ním do 60m na lokalitě, na které nikdo z nás ještě nebyl. Předposlední den ráno Arvid říká, že to zkusí. Začíná vypouštět nitrox z 15l lahví, protože do 60m půjdeme samozřejmě se vzduchem, jiná lepší směs k dispozici není. Zjišťuji, že se mi tak nějak nechce nebo co. Jednak ta hloubka a jednak, letos všechny předchozí ponory za ostrozubákem skončily neúspěšně. Na Altair de Virginia jsou stovky kladivounů a já stále čekám na svoji nej nej nej kladivouní fotku. Nakonec říkám, Arvide, já nejdu, jdu radši na Altair na kladívka. Arvid se najednou tváří neuvěřitelně zaskočeně a zkroušeně. Hele, no, tak já jdu!

Jsme na lokalitě a skáčeme do vody. Držím se Arvida a hned vidím, že jeho uši rozhodně nejsou v pořádku. Nicméně asi po 2 minutách se daří profouknout a mydlíme do hlubin. Bohužel, ty dvě minuty způsobily, že nyní v hloubce 45m kopeme zpět proti proudu na to správné místo. Takový je plán, klesnout do 45m a jít na dno pouze tehdy, když žraloka spatříme. Je úchvatná viditelnost, občas vidíme kladivouna, ale na dně nic. Zároveň se mi zdá strašně daleko. To není možné, že jsem jen patnáct metrů nad dnem, tam musí být hloubka nejmíň 70m! Arvid stále usilovně plave proti proudu a já jako vždy s foťákem začínám zaostávát. Naštěstí můj věrný buddy Maruška Zemanová zůstává se mnou. Přestávám sledovat dno a začínám v duchu proklínat tento ponor. To je blázinec, závody v 45m, to se na to můžu... Arvid s ostatními je již daleko před námi. Marie najednou začne šílet, křičí do automatiky a ukazuje pod sebe dolů. Chudák, říkám si, myslí si určitě že ho vidí. Podívám se směrem, kterým ukazuje a spatřuji cosi, strašně hluboko, čemu dávám 5% naděje, že by to mohl být žralok. Vůbec se to nehýbe. Nicméně reaguji jako obvykle, když už jsem tu a je naděje, jdu tam. Vypouštím kompletně jacket a padám na ten divný kmen stromu. Raději se vůbec nepodívám na comp, říkám si. Kmen se pohnul! Jak se blížím, rozeznávám tvar, který tak z nám z Jižní Afriky, tvar žraloka písečného. Jsem na dně, žralok se ke mě točí ocasem a pluje pryč, naštěstí velmi pomalu. Plavu usilovně podél jeho levého boku a daří se mi dostat se k jeho hlavě. První fotka! Je to přepálené, musím trochu srazit blesky. Rvu se s čudlíky mého Ikelite pouzdra, ale nemohu ničím pohnout, díky tlaku vody nic nefunguje, pouze spoušť. Podívám se na computer, 68,3m. Proboha, já se tu honím se žralokem na vzduch v 70 metrech! Pořizuji celkem sedm fotografií, nafukuji jacket na maximum a brzdím až ve třiceti metrech. Čeká mě celková dekomprese 30 minut. Dívám se pod sebe a pozoruji nejslavnější Marii na světě, hledačku žraloků, jak stoupá velmi pomalu. Mám trochu obavy, ale Marie je v pohodě a prostě si i ten výstup od ostrozubáka užívá.

Na lodi studuji fotografie a teprve teď vidím, že jsme se u žraloka sešli úplně všichni. Arvid a spol. zpozorovali náš pád do hlubin a vydali se za námi. Také vidím, že žralok je samice, výrazně poznamenaná drsným žraločím milováním. Vykouslý kus žaber a potrhaná prsní ploutev ukazují na opravdu divokého partnera, ale také na naději, že tento druh snad v nejbližších letech nevyhyne.

Lucky boy, říká Arvid na lodi a usmívá se. Rudé slunce se dotýká pacifického horizontu, desetitisíce terejů maskových se vracejí do svých hnízd. Pijeme pivo Atlas a Jorge připravuje večeři. Malpelo je náš soukromý ráj, jediná potápěčská loď s deseti potápěči, ptáci a žraloci.


./gal/_obr_k_clankum/r2010bestdives2.jpg

Kladivouni bronzoví - Malpelo v dubnu 2010 - Altair de Virginia



./gal/_obr_k_clankum/r2010bestdives3.jpg

Žraloci hedvábní - Malpelo červenec 2009 - La Gringa


 
1493283867
   

 
2002-2013 webmaster@napismi.cz
nahoru
TOPlist