Tethys - potápění v pohodě - Mořská rezervace Malpelo

Tethys - zajímavosti a články


 

 Mořská rezervace Malpelo


./gal/_obr_k_clankum/r2008rezervacemalpelo1.jpg

Sandra Bessudo - photo Yves Lefevre (Fundacion Malpelo)


napsala Alena Talafúsová

HISTORIE OSTROVA

 

První údaj o Malpelu pochází od španělského dobyvatele Pedra Ciezy de León  z roku 1542. Pedro ale hledal hlavně zlato a nové kolonie, o úchvatné kráse podmořského světa neměl ani zdání. Ostrov byl pro něj nevlídný a nezajímal ho. Z důvodu nepřítomnosti sladké vody a obtížného vylodění nebylo Malpelo ani vyhledáváno piráty, neukrývali zde své poklady. Ale tomu všemu můžeme jenom blahořečit, protože jedině tak se to úžasné prostředí dole pod vodou vyvinulo a zachovalo do dnešní podoby. Výjimečnost ostrova podtrhuje i neskutečné množství terejů, fregatek a dalších mořských ptáků, kteří se ve velkém usídlili na skalách.

 

Zpočátku se náš opuštěný ostrov ani nejmenoval Malpelo, jakýsi neznámý námořník ho pod dojmem nevlídnosti nazval Malveolus, což je latinský výraz pro nehostinný. Na mapách se objevuje od roku 1550 pod názvem Ye Mallabry. Jedním z  termínů byl také Malabrigo, což by se mohlo doslova a výstižně přeložit jako špatný kabát - námořníci u ostrova nenacházeli žádný vhodný úkryt před větry a bouří. Latinský název Malveolus byl časem zkomolen na Malbolo a z něho už pak lehce vzniklo dnešní Malpelo.

 

První nadšenci se na ostrov vydali zkoumat floru a faunu v roce 1895. Jistou souvislost to mělo s prací a objevy Darwina na Galapágách. Ty Darwin sice navštívil již v roce 1835, ale své bombastické objevy zveřejnil až po více než 20 letech a teprve od té doby vědci zvědavě pokukovali i po jiných podobných ostrovech.

 

Kolumbijská vláda si nutnost chránit prostředí kolem ostrova uvědomila až v 90. letech, na Malpelu zřídila malou vojenskou základnu a začala regulovat přístup do okolních vod. Stavení pro vojáky je doslova přilepené na jinak nepřístupnou skálu a jelikož všechny stěny padají strmě do moře a nedá se zde vylodit, vojáci se do své pevnosti dostávají šplhem po laně, pro vynesení zásob slouží jakýsi jeřáb a jednoduchý kladkostroj. Na vrcholcích skal jsou pozorovatelny a odtud se sleduje široké mořské okolí.

 

Od roku 2006 je k ochraně jedinečného křehkého prostředí vyčleněná vysloužilá vojenská loď. Je opravdu vysloužilá, ale svůj účel plní. Je to zároveň i základna pro vědecký výzkum a posádka je složená ze zástupců kolumbijské armády, námořnictva, Nadace Malpelo, Kolumbijského institutu pro mořský a pobřežní výzkum a správy Národních Parků Kolumbie.

 

NELEGÁLNÍ RYBOLOV

 

V době našeho pobytu u ostrova v prosinci loňského roku nás zástupci posádky lodi navštívili, aby se přesvědčili, kdo že jim to tam dole okukuje kladivouny a silkáče.

 

Přišli patřičně vystrojení, v oficiálních uniformách, ale povídání s nimi bylo přátelské, spíš se zdálo, že jsou rádi, že v těchto končinách zase vidí nové tváře. Jelikož se všichni také potápí, dokáží pochopit nadšení potápěčů a pouze se potřebovali ujistit, že i my chápeme jejich obavy o další osud ostrova a okolí a zároveň nás o své práci a plánech chtěli informovat.

 

Jejich projekty jsou rozsáhlé a nesoustředí se pouze na Malpelo. Zahrnují podstatnou část pacifického pobřeží Latinské Ameriky. Cílem je například vytvořit funkční chráněné mořské biologické pásmo, které bude propojovat Galapágy (Ekvádor), Malpelo, Gorgonu (Kolumbie), Coibu, Las Baulas (Panama) a Kokosový ostrov (Costa Rica).

 

Přítomnost vojáků na ostrově a armádní lodi ve chráněných vodách mají za cíl především blokovat ilegální rybolov. Určité úspěchy tu jsou. Například v březnu loňského roku byla 18 mil od ostrova (chráněné pásmo je 25 mil) zadržena rybářská loď s nákladem 80 mrtvých žraloků. Na lodi byly dvě tuny žraločího masa, jednalo se převážně o žraloky kladivouny, žraloky hedvábné, bělocípé a černocípé.

 

Tato akce znovu otevřela velký problém pacifických pobřežních vod – nelegální rybolov a hlavně vraždění žraloků za účelem nabídnutí vysoce ceněné delikatesy na asijských trzích, žraločí polévky. Japonské a kolumbijské kartely kontrolují veškeré spojení s asijskými trhy a ovlivňují místní rybáře a distributory. Rybář dostane za kilogram ploutví  40-60 dolarů, majitel restaurace na asijském trhu ale už za kilo ploutví  zaplatí  600-800 dolarů a jedna porce žraločí polévky v restauraci je nabízena za 100-400 dolarů.

 

Čekání na další vývoj situace po tomto incidentu bylo zdlouhavé a jak už to většinou bývá občas i beznadějné. Vleklost úředních rozhodnutí je všude na světě stejná. Boj za záchranu populace žraloků, protesty proti brutálnímu zabíjení praktikou finning, akce na probuzení patřičných úřadů, vlád a celé světové veřejnosti, to jsou cíle mnoha ochranářských organizací, ale je to práce nesmírně obtížná, vyčerpávající a nekonečná. Kromě obchodu s drogami, zbraněmi a únosy tvoří nelegální rybolov největší objem špinavých peněz jihoamerických zemí.

 

V tomto těžkém boji ale dosáhlo kolumbijské snažení alespoň malých dílčích výsledků. 19. června 2007 vydal Kolumbijský institut pro rozvoj zemědělství zákaz lovu žraloků praktikou finning. Nová norma stanovuje, že na rybářských lodích musí být ulovení žraloci ve své přirozené formě, tedy i s ploutvemi. Zákaz platí pro bezcitné odříznutí ploutví od těla a vrácení zmrzačeného, ale ještě živého žraloka zpět do moře. Navíc, rybáři tak budou moci zabít pouze tolik žraloků, kolik jich pojme jejich loď. Je to samozřejmě důležitý přínos pro uchování mořského ecosystému, ale všichni dobře víme, že vše záleží hlavně na dodržování zákazu a na postizích jeho porušení.

 

Podobným problémem je respektování zákazu rybolovu ve chráněných vodách. Velké rybářské lodě kotví na hranicích zóny a v noci se vydají lovit do bohatých vod. Dokázat, odkud jsou úlovky, je bez chycení při činu nemožné. S určitým zadostiučiněním tedy byl přijat výsledek zdlouhavého soudního procesu s výše zmíněnou rybářskou lodí. Každý člen posádky byl odsouzen k 8 měsícům vězení nebo k pokutě 1400 dolarů. Majitel lodi byl potrestán částkou 15000 dolarů a zabavením všech rybářských sítí. Všichni mají navíc zákaz činnosti po dobu 36 měsíců. V dějinách kolumbijského ilegálního rybolovu to byl první funkční soudní trest. Malý krůček vpřed.

 

NADACE MALPELO

 

Nadace Malpelo je nevládní a nezisková organizace, jejímž cílem je ochrana mořských přírodních zdrojů, jejich rozumné a přínosné vědecké studium, kontroluje úměrné dodržování potápěčské turistiky a věnuje se výchově správného ochranného myšlení.

 

Její ředitelka, Sandra Bessudo, se zapáleně věnuje těmto cílům již od roku 1989, kdy se zúčastnila kolumbijské vědecké expedice k ostrovu. Od té doby zdejšímu křehkému prostředí upsala svoji duši. Je původcem vzniku Chráněné oblasti flory a fauny Malpela a spolu s kolumbijskou armádou a správou Národních Parků zdárně zapracovala na tom, aby Mezinárodní námořní organizace uznala Malpelo jako "zvlášť citlivou zónu". Účastní se projektů, které přispívají k utvoření již zmíněného mořského biologického pásma mezi pacifickými ostrovy a k tomu všemu se s obrovským nadšením věnuje vědeckému studiu mořského prostředí a chování žraloků, její specialitou je nově objevený žralok ostrozubý.

 

Sandra je mořská bioložka a potápí se od svých 12 let. Velmi dobře si uvědomuje, že ohrožení jsou nejenom žraloci, ale i mnohá další podmořská zvířata, marlíni, velké želvy, měkkýši. Hodně obchodovanými jsou i tuňáci, sardinky a krevety. Propaguje a uskutečňuje myšlenku, že je nutné nejenom proti nelegálnímu rybolovu bojovat, ale je nutné i vytvářet místa pro reprodukci některých druhů, ohrožených komerčním rybolovem. Zabývá se agitací mezi malými rybáři, kteří jsou nedílnou součástí přísunu jak žraločích ploutví, tak i ryb z pacifických oblastí. Sandra vytvořila program jejich zapojení do potápění. Učí je poznávat podmořský svět, najít k němu citový vztah, porozumět podvodní říši a tomu, že i tato přírodní krajina má své meze přežití a potřebuje ochranu. Snaží se, aby rybáři pochopili, že pokud budou lovit bez uvážení všechny žraloky, napáchají nenapravitelné škody, že zabíjením mladých žraloků proces vyhynutí rapidně urychlí.

 

Částečné vyhubení určitých druhů žraloků umožnilo Nadaci Malpelo úspěšně rozběhnout projekt Seascape na ochranu mořského ekosystému Kolumbie a specielně prostředí Malpela. Projekt kromě jiného vytvořil i podmínky pro výuku a vyškolení odpovědných instruktorů potápění a umožnil natočit filmy o bezcitném finningu a tím působit na konečné spotřebitele.

 

Všechno to ale jsou, výstižně řečeno, malé ryby. Ten velký nepřítel je jinde. Jsou to hlavně rybářské koncerny, kdo etiku rybolovu nedodržují. Pro malé rybáře je těžké ulovit dostatečné množství jakýchkoli ryb pro svoji obživu a pokud v jejich sítích uvízne například žralok, třeba i malý, nevrátí ho do moře. Opírají se o fakt, že dokud zásadu rozumného rybolovu nebudou dodržovat velké rybářské lodě a dokud úřady dostatečně nepodpoří jejich potrestání a ochranu oblastí od cizích pirátských lodí, příkladné chování malé rybáře pouze přivede k záhubě.

 

Závěr možná smutný, ale přílišný optimismus v úspěchu ochrany žraloků a dalších ohrožených mořských tvorů může spíše vést k otupění ostražitosti. Je třeba bojovat každou maličkostí, je třeba bojovat usilovně ale hlavně je třeba vědět, kdo je ten největší nepřítel, kterému čelíme.

 

ŽRALOK OSTROZUBÝ

Mořské hlubiny jsou pro lidstvo stále záhadou a neustále nás překvapují nové objevy a poznání. Jedním z nich je žralok ostrozubý Odontaspis ferox, známý jako Monstruo de Malpelo, tedy "malpelské monstrum". Jde o zvláštní druh žraloka, který žije v hloubkách kolem 1000m, například právě v temných propastech kolem ostrova Malpelo. Poslední dobou občas opouští své hlubiny a objevuje se blíže hladině. Proč tak činí nikdo neví, ale poskytuje nám tak možnost ho blíže poznat.

Odontaspis ferox je charakteristický svým divokým a strašidelným vzhledem. Dosahuje délky až 5 metrů, hlavu má protáhlou, zespoda vyčnívá zneklidňující čelist plná špičatých zubů a hrozivý vzhled tomu všemu dávají veliké kulaté černé oči, které nemají krycí membránu. Vzhledem se nejvíc podobá žraloku písečnému.

Úplně první  na ostrozubého u Malpela narazili rybáři a právě oni ho označili jako veliké monstrum. Od té doby šel z obra strach a setkání s ním se rovnalo v mysli mnohých smrti. Vznikaly neuvěřitelné historky a báchorky.

Žralok ostrozubý nedal spát ani mořské bioložce Sandře Bessudo, ředitelce Nadace Malpelo, jedné z mála lidí, kteří se s Odontaspis ferox pod hladinou setkali. Sandra je navíc první osoba, které se podařilo získat vzorek DNA  jednoho ze žraloků.

"Nebyla jsem to já, kdo objevil tohoto žraloka, ale naopak, on objevil mne. 10 let jsem se potápěla a studovala mořský ekosystém Malpela, a nikdy jsem nepozorovala sebemenší náznaky nějakého podobného zvířete v těchto vodách" říká Kolumbijka Sandra Bessudo.

První setkání mezi ní a žralokem proběhlo v roce 1998, když se potápěla v hloubce pod 40 metrů. "Najednou byl u mě. Volně připlul, měřil víc než 3 metry a byla to samice. Vím to, protože měla několik jizviček na hřbetu, což jsou zranění, která způsobují samci při páření. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala z překvapení, ale hned jsem ji sledovala a najednou jsem uviděla dalšího žraloka a poté dalšího a dalšího......" vzpomíná Sandra.

Místo, kde je žralok vídán se jmenuje Bajo del Monstruo. V hloubce 6 metrů je vrcholek rozlehlé skály, která dále klesá až do hloubky 70 metrů. Žralok bývá vídán na dně u skály nebo kolem stěn. Teplota vody v hloubkách je značně nižší než ve vodách do 30 metrů. Pokud je povrchová voda 29 stupňů, voda v hloubce 70 metrů kolísá kolem 18 stupňů. Viditelnost může být  v příznivých podmínkách nad 30 metrů.  Je jasné, že se do míst výskytu žraloka ostrozubého rekreační potápěč se vzduchem nedostane. Možná naštěstí. Může ho z určité hloubky v dálce zahlédnout, ale potápění k němu není turistům doporučováno i z hlediska obavy z jeho polekání a trvalého vrácení do hlubin. Nicméně, jsou popsány i případy, kdy se ostrozubý objevil ve 40 metrech v sousedních lokalitách na severu ostrova. Volně připlul okouknout potápěče, pozdravil a odjel.

Dosud se předpokládalo, že tito žraloci jsou samotáři. Než se s ním Sandra Bessudo poprvé setkala, vědělo se o jeho existenci pouze z mrtvých těl, zachycených na různých místech světa ve velkých sítích rybářských lodí. Zpočátku se udával jeho výskyt pouze ve Středozemním moři a ve východním Atlantiku. Dnes se ví, že žije také v Pacifiku, u pobřeží Jižní Afriky u Madagaskaru a u Austrálie.  Ale vždy byl zaznamenán pouze ojediněle, nikdy ve větších množstvích. U Malpela byly poprvé pohromadě viděny i skupiny 4-5 jedinců. Je zřejmé, že kolem ostrova se pohybuje několik desítek ostrozubých.

Po setkání s malpelskou obludou se Sadra zcela ponořila do studia tohoto téměř neznámého žraloka a začala výzkum, který trvá již 10 let. Tři roky se snažila získat kousíček jeho kůže, aby mohla provést genetický test, tedy získat vzorek DNA a tak vědecky zařadit druh žraloka.

"Zpočátku se mi nic nedařilo. Nejdřív jsem se snažila vzorek získat jakousi ruční odsávačkou na dlouhé tyči, ale neúspěšně, zkoušela jsem všechno možné, způsob, jak vzorek získat mi nedával spát, dokonce jsem zkusila i domácí struhadlo na sýr" – vzpomíná Sandra s úsměvem. "Až nakonec v roce 2001 jsem použila specielně uzpůsobenou harpunu s dutým hrotem, který se mi podařilo zapíchnout do hřbetní ploutve žraloka a tak jsem konečně získala svůj vytoužený vzorek".

Úsilí získat vzorek kůže Odontaspis ferox je předmětem dokumentu "Sandra y el tiburón desconocido" (Sandra a neznámý žralok) od Marie Hélene Baconnet a Yvese Lefévre, který získal i svá ocenění organizací UNESCO.

Od roku 2000 Nadace Malpelo monitoruje pohyb a život žraloků v pacifických vodách. Používá k tomu satelitní a akustické sondy, které připevňuje na těla žraloků. Pomocí zvukových přístrojů sleduje pohyb žraloků v okolí Malpela a prostřednictvím satelitu ARGOS mapuje migraci žraloků ve východním Pacifiku. Z průzkumů provedených v roce 2006 vyplynuly následující údaje: první kladivoun urazil během 12 dní vzdálenost 953 km a usadil se blízko Kokosového ostrova. Druhý kladivoun cestoval v blízkosti pobřeží Ecuadoru a během 22 dnů zdolal 1585 km. Třetí se vydal na sever od ostrova a za 8 dní uplaval 540 km, čtvrtý  skončil svoji pouť v blízkosti ostrovů Galápagos, urazil 2240 km během 26 dní. Výsledky jasně demonstrují migraci mezi chráněnými oblastmi Malpelo, Cocos a Galápagos, Zlatého potápěčského trojúhelníku.

 

V loňském roce proběhlo ve spolupráci s Nadací Malpelo další nové značení žraloků a při této příležitosti byl poprvé sondou označen i žralok ostrozubý. Devět měsíců úspěšně nosil sondu na svém těle a ta poté vyplavala na hladinu. Vědci se na ni vrhli a údaje nyní studují.  Z prvních výsledků vyplývá, že žralok překonal hloubku 1800 metrů, kde byla teplota 2°C. Chcete-li sledovat další závěry, otevřete si občas stránku www.fundacionmalpelo.org.

 

Věřme, že i přes tyto člověčí hrátky a potápěčskou zvídavost se podmořský život u Malpela nezmění. Že zůstane do té míry panenský, jaký zatím je, že se Nadaci Malpelo a všem dalším ochranářským organizacím podaří ukočírovat chuť rybářů proniknout do tohoto ráje a vyplenit co se dá. Věřme, že Malpelo naopak zůstane místem, kam se žraloci budou s důvěrou vracet, že poznají, že tady je mír a klid, že tady jim nebezpečí nehrozí. A že ani ostrozubý nezmizí zpátky ve svých hlubinách a nechá nás si hrát a uspokojovat naši touhu prozkoumat a zařadit. Hlavně se ale my sami musíme naučit řídit naše potápění následující zásadou: poznat, milovat a chránit.

 

Kladivouni!! Silkáči!! Malpelská obludo!! Nebojte se, máme vás rádi!! 




./gal/_obr_k_clankum/r2008rezervacemalpelo2.jpg

Žralok ostrozubý - photo Sandra Bessudo (Fundacion Malpelo)



./gal/_obr_k_clankum/r2008rezervacemalpelo3.jpg

Arvid Martinkat a jeho loď Inula. V pozadí Malpelo


 
1495912694
   

 
2002-2013 webmaster@napismi.cz
nahoru
TOPlist