Tethys - potápění v pohodě - článek

Tethys - zajímavosti a články


 

 Galapágy v reálném ohrožení



Podle Sharktrust přeložil a upravil Tomáš Kotouč

Osobní pohled světoznámého podmořského fotografa a milovníka Galapág Wolfganga Leandera na jejich současné problémy.

Tethys: jenom na úvod malá poznámka od nás. Ačkoliv jsou Galapágy národním parkem a chráněnou rezervací UNESCO, odhaduje se, že se zde ročně ilegálně uloví cca 650 tisíc žraloků kvůli žraločím ploutvím! To je neuvěřitelné číslo. A aby toho nebylo málo, současná ekvádorská vláda zvažuje oficiálně povolit komerční lov na tzv. dlouhé šňůry, což by znamenalo další drtivý zásah do ekosystému. Tváří v tvář této realitě se ve světě zvedla vlna nespokojenosti, hněvu a solidarity se souostrovím, organizace i vlády tlačí na Ekvádor aby ochrana Galapág nebyla rozmělňována, ale naopak posilována. A nyní již W. Leander.



foto: žraloci galapážští u ostrova Enderby, dříve než byli všichni pozabíjeni.


Charles Darwin navštívil Galapágy jako mladý muž v průběhu své cesty na počátku 19. století. Zde dychtivě pozoroval místní faunu i flóru a nalezl druhy jaké se nevyskytují nikde jinde na Zemi a tento fakt jej posunul přímo k jeho teorii o evoluci druhů. Jenom o málo později se na Galapágy dostal Herman Melville jako velrybář a nazval vulkanické souostroví "Las Encantadas", "Okouzlující ostrovy".

Ekvádor si vymohl "Encantadas" na Španělsku v r. 1832. Španělům se tehdy zdálo, že tyto ostrovy nemají žádnou imperiální hodnotu. V r. 1978 bylo souostroví deklarováno jako World Heritage Site of UNESCO. Dnes jsou Galapágy top turistickou destinací, která ročně generuje čistý zisk 150 milionů USD. Milovníci přírody považují toto místo za čistý ráj.

Nyní se tento ráj nachází v hlubokých problémech.


V současnosti roste znepokojení mezi lokální i mezinárodní vědeckou komunitou a ochranáři, že masivní turismus, nelegální imigrace, znečištění, nadměrný rybolov i politika vážně poškozují ostrovy. Nadpisy článků o Galapágách z posledních let obvykle zní: Malá ochrana, Světové dědictví v nebezpečí, Lov na dlouhé šňůry bude povolen na Galapágách, V Národním parku Galapágy panuje chaos. Hlavní ekvádorský deník El Comercio uveřejnil alarmující realistický článek o lovu žraloků kvůli ploutvím (finning) 15.3.2005 pod hlavičkou: Masakr žraloků na Galapágách pokračuje vzrůstajícím tempem.



Finning je brutální lov, kdy se ze žraloka odřezávají ploutve, obvykle ještě z živých zvířat. Znetvoření žraloci jsou potom házeni zpět do moře, kde v agónii umírají.

Mezinárodní organizace galapážských turistických operátorů (IGTOA) se obává nejhoršího. V jejich bulletinu z ledna 2005 docházejí ke znepokojivému závěru: Pomalu ale jistě prohráváme náš boj zachránit Galapágy. A pokračují: S nulovou podporou a porozuměním vlády a korupcí odshora až dolů, je budoucnost skličující.

Uvědomme si toto: Lov žraloků a export žraločích ploutví byl zakázán od září 2004 po dlouhém boji mezi militantními místními rybáři a vládou, která byla pod tlakem mezinárodních ochranářských organizací. Nicméně ilegální praxe finningu byla i nadále prováděna s tichou podporou ekvádorského námořnictva a vymahatelnost práva lokálními úřadníky byla v tomto směru vždy nulová.

Zde jednoduše není politická vůle ukončit chaotickou situaci v Národním parku Galapagos. Fakt, že jedenáct ředitelů parku, všichni jen s malou oddaností jejich poslání, přišlo a zase odešlo v posledních 24 měsících, mluví výmluvně za vše.

Tváří v tvář těmto ohavným okolnostem kolem žraloků rybáři necítí žádné zábrany operovat uvnitř hranic Národního parku. Experti odhadují počty žraloků zabitých na Galapágách výhradně pro ploutve na 600 až 700 tisíc ročně. Toto číslo představuje 80% všech žraloků ulovených v Ekvádoru, rybářský přístav Manta je v tomto směru hlavním vraždícím centrem v zemi.

Politici, kteří jsou v pozadí, neustále uvádějí v úžas naivní mezinárodní pozorovatele. 5. března 2005, nedávno odvolaný prezident Ekvádoru Lucio Gutierrez navštívil Galapágy a vedl extenzivní meetingy s reprezentanty lokální rybářské komunity. Přesně o týden později Gutierrez podepsal dekret, kterým obnovil povolení vývozu žraločích ploutví, pokud jsou žraloci uloveni náhodou při lovu jiných ryb, čímž kompletně anuloval nařízení ze září 2004, které export zakazovalo.

Fakt, že nový dekret otevírá dveře finningu bez jakékoliv diskriminace, je naprosto cynický a ohavný. Galapážští rybáři, někteří známí jako agresivní gangsteři, se budou nyní koncentrovat na lov žraloků a nevinně deklarovat jejich úlovky jako náhodné.

Podařilo se mi v minulosti hovořit s mnoha ostrovany: potápěčskými operátory, licencovanými průvodci, hotely i majiteli restaurací. Lidé, kteří se zajímají o jejich ostrovy a kteří jsou konsternováni z toho, čeho jsou tu svědky. Někteří se možná obávají otevřeně hovořit, další se cítí naprosto bezmocní před pevnou sítí spoluviníků z řad rybářů, politiků, námořníků a mafiánských dealerů se žraločími ploutvemi.

Většina mladých lidí se kterými jsem hovořil se domnívá, že proti tomu nic nezmohou. Srovnávají finning s drogovým byznysem, který je o tak velkých penězích, že je nemožné jej kontrolovat. Tato analogie nemusí být zas tak vzdálená.

Nicméně je zde jeden jasný rozdíl: konzumace drog je sociálně-patologický problém, který neuvrhne svět do nerovnováhy, kdežto nepolevující poptávka po žraločích ploutvích ze kterých se vyrábí bujón s domnělou afrodisiakální hodnotou, hloupých konzumentů z východní Asie povede neúprosně k úplnému vyhynutí žraloků se zkázonosnými souvislostmi, které již budou nevratné.

Toto říká v tomto kontextu americká ochranářská agentura WildAid, která v současnosti pracuje na Galapágách:

Nevybíravé vyvražďování žraloků kvůli uspokojení poptávky trhu, přináší drastické nevratné změny v biodiverzitě Galapág. Proč? Žraloci pomáhají udržovat zdravou a vyváženou populaci ryb, ptáků a ostatních mořských tvorů, lovících slabé, nemocné a raněné kusy. Navíc nespočetné druhy čistících ryb závisí na žralocích jako na zdroji jejich potravy. Odstranění žraloků z komplexní ekologické rovnice by přineslo katastrofu.

Proto urgujeme zastavení vybíjení žraloků OKAMŽITĚ, nejen v Ekvádoru, ale na celém světě!

Nicméně nepatrné a většinou nevšímané, povzbudivé známky pozitivních činů uprostřed temného scénáře rovněž stojí za zaznamenání. Mathias Espinosa, ekologicky uvažující německo-ekvádorský potápěč a majitel skvěle vedené potápěčské firmy Scuba Iguana, dělá to co považuje za slušné, i když to znamená "být jiný". Za účelem motivovat své krajany na ostrovech aby tyto ostrovy milovali, namísto aby je vykořisťovali, Mathias představuje rybářům podmořský svět, aby se probudili a získali citový vztah a porozumění k zázrakům, které je pod vodou obklopují.

Zdánlivě bezcitní řezníci se tak učí vidět žraloky ne jako vyhledávanou komoditu, ale jako nenahraditelné mořské tvory, kteří potřebují ochranu před lidskou nenasytností a ignorancí.

Mathiasovi září jeho modré oči, když líčí své pocity z převýchovy rybářů na nadšené divemastery a oddané ochranáře, kterou započal v 90. letech. Jeden z nich, Juan Carlos Moncayo, známý v Puerto Ayora jako "Macarron", se stal potápěčským instruktorem na volné noze a pokračuje tak ve své vášni pro moře a jeho obyvatele jako zástupce nové generace potápěčských průvodců.

Mnoho zemí a ostrovních států jako např. Bahamy, úspěšně rozvinuly extrémně lukrativní ekoturistický průmysl založený na potápění se žraloky. S oddanými lidmi jako je Mathias Espinosa a další místní potápěči, Galapágy by mohly být dalším z takových míst, které nejsou ničeny krátkozrakostí ignorantů a nenasytností a lhostejností politiků.

Osobně vím, a je to pro mě velmi bolestivé, co to zná zažít totální zdecimování žraloků na oblíbeném a dříve na žraloky bohatém místě. Navštěvoval jsem Galapágy a potápěl se tam pravidelně od r. 1999. A ačkoliv se nepotápím s přístrojem, protože jsem free-diver, přesto jsem přesně viděl jak hlavně kladivounů bronzových a žraloků galapážských každý rok ubývá.

Pokud se podíváte na moje stránky www.oceanicdreams.com, uvidíte mnoho fotografií žraloků galapážských. Téměř všechny fotografie byly pořízeny na lokalitě Enderby poblíž ostrova Floreana. Obvykle jsem zde vídaval 10 - 15 žraloků galapážských při každém zanoření. Letos jsem zde neviděl žádného.

Jak mi bylo později sděleno, jeden lovec žraloků se objevil u Enderby někdy v půlce července 2004 a úplně "vyčistil" tuto oblast od žraloků během několika týdnů. Někteří divemasteři mi potvrdili, že viděli zmrzačené žraločí zdechliny ležet na mořském dně. Byl jsem v beznadějné depresi. Cítil jsem se, jako bych přišel najednou o skupinu nejbližších přátel...ano, pokud jde o žraloky, stávám se velmi emotivní.

Jsem přesvědčen, že pouze radikální kroky mohou donutit ekvádorské úřady ukončit nezodpovědné zabíjení žraloků i další environmentální zločiny spojeny s Galapážskou mořskou rezervací, ale i jinými místy v regionu:

1) OSN by měla odvolat status a financování Galapág jako Místa světového dědictví a veřejně odsoudit Ekvádor za neefektivní ochranu tohoto unikátního místa před environmentálními teroristy.

2) Sponzorské státy by měly přerušit zahraniční pomoc Ekvádoru do té doby, než začne Galapágy ze zákona dostatečně chránit. Tento zákon by neměl opomíjet jako dosud kontrolu imigrace z pevniny.

3) Měl by nastat široký bojkot turismu do Ekvádoru ve všech případech, kde by se to nedotklo nevinných lidí.

Toto je jediná cesta jak vyhrát tento boj. Stále je zde ještě šance zachránit to, co tyto ostrovy nabízejí lidstvu.

Wolfgang Leander
Cochabamba / Bolivia
28.3.2005








 
   

 
2002-2013 webmaster@napismi.cz
nahoru
TOPlist